#0003 Losos v kaluži (recenze)

Název: LOSOS V KALUŽI
Autor: Markéta Lukášková
Počet stran: 224

Musím se hned na začátku přiznat, že jsem vůbec nevěděla, co od knihy čekat a z nějakých popisků jsem se bála, že to bude příliš přeholčičí román, kterým já moc nefandím. Nečekala jsem od tenoučké knihy s prazvláštním obalem (nesuď knihu podle obalu!) něco hlubšího. I ilustrace slečny na přebalu mi připadala jako "aha, tak to asi nic pro mě..."

Nakonec mi vlastně na instagramu sama autorka napsala, že ne, že se vážně jedná o knihu pro dospělé, a tak jsem se vyrazila do knihkupectví podívat, co to teda bude. Rovnou jsem si ji vzala a hned první den přečetla 50 stránek. Ono to není moc, ale v tomto případě je to skoro čtvrtina knížky... Neměla jsem nijak velká očekávání (to je vždycky pozitivní! pak vás nic nezklame!) a byla jsem nadšená. A zbytek knížky byl během dalších dní, prostě hned dočtený :)

Nakonec to dopadlo tak, že jsem u knížky třikrát brečela (v autobuse!), což rozhodně vidím zpětně jako pozitivní, protože mi ten příběh přišel tak silný a vlastně mě tak vtáhl. Zároveň jsem se ale asi pětkrát nahlas zasmála! I přesto že nerada čtu něco vulgárního, nebo mám za to, že to ten příběh spíš tak ruší, tady to vlastně hezky sedělo, jinak by hlavní postava působila úplně jinak.
Několikrát jsem se tak ztotožňovala s hlavní hrdinkou a jejím pohledem na svět, na hodnoty dnešní doby, na sociální sítě a jak fungují vztahy v dnešní době... Nebylo to přehnaně ideální, pozitivní a kýčovitě happy endový (no dobře, to možná trošku jo, ale ono to asi ani jinak nejde).

Kniha je zajímavá dějově i popisově. Čtenář se stává svědkem toho, jak hlavní hrdinka Barbora přijde o svou babičku Miladu, se kterou má krásný vztah a najednou čelí světu úplně sama. Vlastně ne tak docela...

Jediné negativum pro mě bylo popisování posmrtného života. Já vím, že je to těžké. Prostě ale každý máme nějakou (nebo žádnou) představu o posmrtném životě a nechceme o ní přemýšlet jinak. A bohužel tohle nešlo dohromady s mojí představou a hrozně se to tak bilo. Jinak krásná kniha mi prostě trošku nevyhovovala částmi, kde vyprávěla Milada. Zato části, kde vyprávěla Barbora jsem si vážně užívala a ano, asi bych takovou knížku třeba ve čtrnácti fakt neocenila, ale teď docela jo.

Takže hodnotím 85% :)
Vaše Špenátka